Milý deníčku, pláž není jen pohoda, slunce, voda a vzduch. Má i svoje nevýhody. Když vynechám to, že tam nejsme sami, tak hlavní nevýhodou je absolutní absence všech druhů nábytku. Našim to zas tak moc nevadilo, ale mně to působilo velké nesnáze. Jak mám asi tak stát, natož chodit, když se není pořádně čeho držet?

Nebyla bych to já, kdybych to hned vzdala. Ještě tu byla možnost využít jako oporu naše. Fungovalo to vcelku dobře, jenom po chvilce začali oba rodiče vykazovat známky neklidu a začali být podráždění. Dokonce na mě použili sarkazmus.

Nezbylo mi, než se postavit bez opory. Byla to fuška, ale povedlo se. Alespoň na pár sekund. Udržení rovnováhy nebylo lehké, zem se povážlivě vlnila, ale vždy když jsem se patřičně rozkročila a roztáhla ruce, tak se mi to dařilo vybalancovat. Byla jsem na sebe hrdá a proto mě mrzí , že mi pak táta říkal surfařko.