Milý deníčku, nosítko pro miminka je výborná věc. Hlavně, když v něm nejsem. Táta mě v něm bere na místa, kde je moc schodů, nebo kde by kočárek neprojel. Například do muzeí a galerií. A to je ten problém.

I včera. Za sklem to vypadalo, jako u nás v kuchyni, samé talíře, sklenice a hrnečky. Rodiče dělali, že je to baví a já jsem trčela v nosítku a nemohla pryč. Nemohla jsem vůbec nic. Dokonce i můj křik dohlížecí personál považoval za milý a nepomohl mi. Navíc má táta pocit, že všechny ty dlouhé texty by se na něj zlobily, kdyby je celé nepřečetl. Jak by to jeden nemohl ocenit, když mu visí na krku a sám ještě neumí číst?

Nakonec mě vzali do galerie, kde bylo mnoho veselých barevných obrázků. Mohlo by tam být fajn, nebýt toho, že na nich byly jenom samé nahé tety. To jsme radši mohli jít na koupaliště, tam by byly i obnažené tety pro rodiče i vodička pro mě.