Milý deníčku, včera k nám Mikuláš přišel inkognito. Neviděla jsem ho, ani žádného ošklivého čerta (tátu nepočítám) a místo anděla mám maminku, ale i tak jsem dostala velký dárek. Tvoje nové stránky, však už víš.

Táta na nich celý den dělal, tak jsem byla hodná, abych ho nerušila. Nebylo to nutné, vztekal se i bez mojí pomoci celkem dost. Takže jsem se šetřila na příhodnější dobu a kochala se proměnlivou mírou tátova zoufalství. Ten pohled je můj oblíbený, jenom ho většinou vidím v šeru nad ránem, když se mě snaží uspat. Konečně jsem ho viděla jasně a zřetelně. Můžu říct, že to stálo za to.

A když ty stránky nakonec vytvořil, frustrace zmizla a táta se začal naparovat jak kohout na smetišti a chtěl, aby ho maminka chválila. Jako malý!

PS: Mikuláš je těžkej ironik – maminku bolí zuby, tak jí přinesl balíček plný sladkostí.