První pomoc

0070 – Houser

Milý deníčku, právě teď jsem hlavně maminčina holka, protože  tátu seklo v zádech a nemůže se předklonit. Tím pádem už nejsem největší nemotora v rodině.

Táta chodí pořád prkně vzpřímený a všechno, co je pod úrovní stolu je pro něj nedostupné. Může si na to jenom ukazovat, stejně jako já! Když leží, působí jak želvička na zádech. Na každé otočení se dlouho připravuje, dělá ho na etapy a haleká u toho jako dům důchodců při výstupu na Milešovku. Nejlepší jsou přechody z lehu do stoje a naopak. Tolik opatrných manévrů nedělá ani kamion, když se chce otočit v úzké uličce.

Pro mě to má velkou výhodu. Hrajeme si s tátou na zemi o mnoho déle než předtím. I když ho to už nebaví, tak představa, že ho čeká vstávání, ho vždy přesvědči, že hra se mnou není vůbec zlá.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *