Milý deníčku, naši se nacházejí v těžké depresi. Nebo mají alespoň hrozně negativistické období. Neslyším od nich téměř nic pozitivního a navíc ty zápory opakují pořád dokola. Bojím se o jejich duševní zdraví a zároveň se obávám i o svůj psychický vývoj.
Vždyť co může vyrůst z malé holčičky, která slyší jenom:
- Ne!
- Tam nemůžeš! To nemůžeš!
- To se nejí!
- Nedávej to do pusinky!
- Nežužlej to!
- No no!
- No no no no no!
- Nechytej to, je to špinavé!
- Nebouchej tím do …!
- Počítač ne! atd.
Táto dokonce zkoušel: „Fuj je to!“, ale to mu maminka rychle zatrhla. A jestli si myslíš, že všechny tyto sluníčkové věty naši říkají s úsměvem a milým hláskem, tak se pěkně pleteš.
Ani některé věty bez záporu to nevytrhnou:
- Opatrně!
- Měla bys už spinkat!
- Papej ještě!
- Nevrť se!
- Pusť to!
Naštěstí se tím nenechávám moc ovlivnit. I tak je ale poznávání světa pořádný stres. Minimálně pro naše.
