Milý deníčku, na Slovensku jsem hvězda první velikosti. Hned jak mě vyndali z vajíčka, tak jsem šla z ruky do ruky jak žeton v kasinu. Všichni se na mě usmívali, zkoušeli si moje jméno a byli ze mě celí pryč. Až na dědu a babinku jsem nikoho neznala, ale vypadalo to, že patří do rodiny, protože hned potom, jak mě předali dalšímu v řadě, se všichni s našima srdečně vítali.

Nejlepší bylo, že jsem poznala sestřenici a bratrance. Konečně si budu moci hrát s někým přibližně v mém věku. Za chvíli jsme skončili na dece a navzájem se poznávali. Bylo to moc fajn. Mimochodem, bratranec asi bude časem pěknej proutník, protože se mě neustále snažil pusinkovat a říkal mi „baba“*. Ještě toho moc nenamluví, tak jsem to vzala jako pochvalu a odpustila mu, že to neřekl celý: „hezká baba“.

Po dlouhé zenové cestě to byl pořádný nápor na smysly, ale ustála jsem to a vypadá to, že se mi tady bude líbit. Stačí se ozvat a hned se domorodci stavěj do řady, aby si se mnou mohli hrát. A to je bájo.

* Tátova poznámka: baba = zkráceně bábätko = miminko

Ilustrační foto: Redfishingboat (Mick O)