Milý deníčku, dnes mám půlkulatiny. Tak tak, to znamená,  že jsem tady už pět měsíců. Letí to, co? Asi už brzo budu mít první vrásky.

Nejprve to vypadalo, že dnešek proběhne jako všechna minulá jubilea: „Naši si dopřejí něco sladkého, možná si i přiťuknou, poťapají se navzájem po ramenou, jak jsou dobří rodiče, zamáčknou slzu, dají si pusu a bude oslaveno. A na mě zbude maximálně mléko.“ Jenže mě překvapili.

Na oběd jsem dostala něco extra. Rýžovou kaši! Já vím, název nic moc a barva taky klasicky bílá – jenže se to nepilo obyčejně z lahvičky, ale házelo se to do mě lžičkou! Jak uhlí do parního stroje. Navíc to mělo i sladší chuť. To byla po příkrmech zajímavá změna. Snědla jsem toho opravdu hooodně. Slavnostní oběd jak se patří. Doporučuji všem.

Nenalili mi nic, takže jsem si neťukala, ale táta přinesl tulipány a řekl, že je máme s maminkou dohromady. Znám toho sklerotika, tak dělám, že mu věřím, že je kupoval i pro mě. Hlavně, že jsou nakonec moje!

Jo, a 75. příspěvek, to je taky hezké číslo!