Milý deníčku, je báječné ležet pod hrazdičkou a bouchat do visících hraček. Když dobře trefím, tak odletí pryč. A pak se vrátí. A odletí pryč a opět se vrátí… Objevila jsem princip kyvadla!

Po půl hodině se bohužel začínám cítit jako australský domorodec, co jsi udělal nový bumerang a nedaří se mu zahodit starý. Ano, to neustálé vracení hraček mě časem pěkně rozčiluje. Když to nejde vydržet a začínám šílet, vzteky bouchnu takovou silou, že hračka vyletí až nahoru a omotá se okolo hrazdičky.  To je dobré. Sice na ni nedosáhnu a vynervuje mě to ještě víc, ale aspoň je změna. Navíc, tento problém mám na koho delegovat, že jo táto!