0036 – Omyl

Milý deníčku, o víkendu jsme jeli velmi velmi daleko. Cestu si nepamatuji –  v autě vždy brzo usnu, ale vím, že to bylo daleko, protože jsem se vzbudila vyspalá. Kdyby jen to, navíc tam vše bylo bílé. Zem, stromy, střechy – všechno. A byla tam hrozná zima. Začala jsem mít jisté podezření, kde to jsem, ale když jsem ho uviděla, tak to bylo hned jasné. Měl bílé vlasy i vousy a dokonce mi dal dárky. Byla jsem na pólu u Santy!

Trošku mě to překvapilo, na Vánoce jsme čekali na Ježíška, a pak mě vezmou za Santou. To jsou panečku konexe. Děcka z čekárny u doktora puknou závistí, až jim to povím.

I když se Santa dost podobá na mého dědu, tak jsme určitě nebyli u něj, protože tam bylo všude bílo a v Čechách jsem za celý svůj život ještě sníh neviděla. Logicky jsme tudíž museli být na pólu, no ne!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *