Milý deníčku, včera večer jsem se nádherně vyspala. Odpoledne mě táta dosyta natřásal v kočárku na čerstvém smogu a to mě celkem udolalo. Bohužel pro něj to zároveň znamenalo, že po druhé hodině ranní jsem byla vyspalá dorůžova a dostala jsem velkou chuť vidět svůj první východ slunce.

Marně se mi to snažil všemi způsoby vymluvit, byla jsem pevně odhodlaná vidět zrození nového dne. A kdyby bylo léto, tak by mi to i vyšlo. Jsem však ještě malá holka a před pátou se mi povedlo nedopatřením na několik hodin usnout. Táta mě zákeřně nevzbudil (to si ještě vypije) a tak jsem východ slunce propásla.  No nic, i zítra je den…

Moje ponocování přineslo i něco pozitivního. A to tátovo ponocování. Ten se prý při mém uspávání cítil intelektuálně nevyužit a tak vytvořil pro můj deníček vlastní web. To je toho, milý deníčku, vždyť mu to už dávno radili kamarádi z Facebooku. Takže za ty červené oči mi může děkovat.