Milý deníčku, nemám ráda letní čas. A to tak, že vůbec! Překazil mi malou výchovnou lekci rodičům. Na Slovensku si rychle zvykli, že si ode mě můžou odpočinout, protože se o mě postará někdo z rodiny. I mně se taková pestrá péče líbí, to zase jo, ale rodiče člověk nemůže nechat zpohodlnět, nebo dokonce zvlčit.

Proto jsem si o dvě hodinky přivstala a těšila se, jak mě budou marně přemlouvat, abych ještě do sedmi usnula. Mohlo to být veselé ráno. Jak jsem však s údivem zjistila, místo pěti hodin bylo neočekávaně šest a to je už nijak nevyvedlo z míry. Táta vstal, nakrmil mě a když jsem viděla, jak se flegmaticky chystá se mnou hrát, tak jsem to radši vzdala a ještě si schrupla.

Jakoby to nestačilo, odpoledne vzal táta mámu do Košic na romantickou procházku historickým centrem a mě nevzali! To se mi chtěli vysmát nebo co?

S babinkou a dědečkem bylo sice moc fajn, ohromně jsme si to užili, ale když naši přišli konečně domů, vypadali až moc spokojeně. Tak sem je ještě chtěla alespoň trošku potrápit tím, že pro změnu nepůjdu spát, ale táta toho bystře zneužil na další kolo neoblíbeného cvičení s Vojtou bez Vojty. Takže vidíš, dnes se mi vůbec nedařilo. A to vše kvůli letnímu času.