Milý deníčku, ještě nemám ani půl roku a už mám pochopení pro Sisyfa. Na rozdíl od něj jsem nemusela urazit bohy, abych byla stejně potrestaná. Jestli tohle není nespravedlnost, tak už nevím. On si aspoň předtím užil, ale já život začala hned dřinou.

Přitom se jenom snažím poznávat svět. V mém případě to znamená obývák babinky a děduška. Mým vytříbeným stylem na všech čtyřech – zdvihnout zadeček, krok dopředu, pád dopředu, dva kroky vzad, pád na bok, hledání zadečku, atd. – se snažím dostat k zajímavým věcem okolo mně. Ke sbírce DVD, ke kabelu od notebooku, k pantoflím, k taburetu nebo ke skříni. Musím se na pohyb vždy soustředit jak Kasparov na šachovnici, ale pomalu mi to jde. O to horší je pak trest.

Vždy, když se dostanu na dosah, když to vypadá, že konečně okusím, jak chutná kabel nebo vypátrám, kam až se dají odtlačit DVD-čka, tak mě zdvihne neznámá síla z koberce do vzduchu. A než mrknu, tak jsem opět na dece, daleko od cíle.  A můžu začít znova, přesně jako Sisyfos.