Milý deníčku, dnes jsem dostala injekcijku. No fakt! Nejprve mě oblbovali, že u doktorky dostanu očkování, ale vůbec mě tam nechytali do lana s očkem. Ani po mně očkem neházeli, a to jsem se s pomocí maminky celkem vyfikla. Bylo to ostatně zbytečné, skončila jsem zase nahá.

Všichni byli samý úsměv, doktorka, sestřička i táta s maminkou, ale to se jen zákeřně přetvařovali. Měli své temné plány a já, nevinné miminko, jsem byla jejich součástí. Když jsem chviličku nedávala pozor, tak mě štípli do stehýnka. Jasně, že jsem se lekla, navíc to bolelo a tak jsem se rozplakala. Táta se pohotově zeptal, „Haničko, tobě se to nelíbilo?“ Tou otázkou překvapil i doktorku, takže o jeho inteligenci jsem evidentně nepochybovala sama.