Milý deníčku, nejhezčí svět je podle mámy z koňského hřbetu, ale já nejsem na výhledy tak náročná. Mně stačí, když je to dost vysoko. Takže zkouším vylézt na vše, co v bytě najdu. Momentálně si na neúspěchy nemůžu stěžovat, už dva dni umím vylézt na gauč. Úplně sama!
Když se mi to povedlo prvně, byla jsem na sebe moc pyšná. Naši měli evidentně smíšené pocity. Nejprve se potěšili, byla jsem za hrdinku a přijímala gratulace. Když jim došlo, že se mi zvětšili možnosti kontroly úklidu, mírně zesmutněli. Nakonec se oprávněně lekli, že z gauče budu sestupovat parakotoulem. To mi šlo vždy, hezky hlavou napřed a fungovalo to báječně, jenom to dost bolelo.
Maminka pro mě okamžitě založila tvrdý výcvikový kemp a naučila mě opatrně slézt nožičkami napřed. To by jeden nevěřil, jak je to dobrá učitelka, když má pořádnou motivaci. Bohužel toto slézání nefunguje vždy a všude. Když třeba vylezu na trubky topení, tak mě zatím musí obsluha sundat. Naštěstí přiběhne rychle, stačí se ozvat.
