Milý deníčku, už umím dělat pusou bublinky. Někdy se mi povede i krásně zaprskat, to je moc hezký zvuk. Líbí se mi postupně sbírat slinky a postupně z malých bublinek udělat jednu velkou. A pak prásk!

Pruda je, že musím dávat pozor na tátu s maminkou a bublinkovat jenom, když mě nevidí. Jináč se ke mně hned vrhnou a utírají mi pusinku. Blééé. A já můžu začít od znova. Je to smutné, ale my moderní umělci musíme bojovat s předsudky a s neuznáním okolí.