Milý deníčku, už je všechny mám. Vánoční dárky. A jsem na sebe pyšná, protože jsem se trošku bála, jak Ježíšek hodnotí miminka. Přece jenom, když navenek jenom spíte, papáte, pláčete a plníte plenky, je podle mě hrozně těžké určit, jestli zlobíte nebo jste hodná. Nebo ne? Buď zabraly mé roztomilé bezzubé úsměvy, při kterých se bojím, že mi odpadně vršek hlavy, nebo Ježíšek, sám ještě mimino, svým vrstevníkům nepokrytě fandí.

Nechť je to jak chce, dobře to dopadlo a já jsem dostala nejvíc dárků z celé mojí rodiny. Což nejspíš znamená, že jsem byla nejhodnější. To mě přivádí k myšlence – jak mě rodiče chtějí vychovávat, když zlobí víc než já?! Skončím asi jako pěkný výlupek, ach jo.

Přitom to vypadá, že na mě chtějí být dost nároční, protože jsem dostala svoje první dvě knížky. Čekala jsem, že si budu ještě chvíli hrát, ale asi se už budu muset začít učit. Ani v mé oblíbené relaxační lázni studiu neujdu – představ si, že jedna z knížek je speciální nepromokavá do vaničky. Takovou nemá ani táta, a že jeho čtení baví!

A dostala jsem plyšového medvěda, který je jednou tak veliký jak já! Nebo on dostal na hraní mě?