Milý deníčku, už umím dělat pusou bublinky. Někdy se mi povede i krásně zaprskat, to je moc hezký zvuk. Líbí se mi postupně sbírat slinky a postupně z malých bublinek udělat jednu velkou. A pak prásk!

Pruda je, že musím dávat pozor na tátu s maminkou a bublinkovat jenom, když mě nevidí. Jináč se ke mně hned vrhnou a utírají mi pusinku. Blééé. A já můžu začít od znova. Je to smutné, ale my moderní umělci musíme bojovat s předsudky a s neuznáním okolí.

Milý deníčku, včera jsme od poledne do noci neměli elektrický proud. A všimlo si to i takové mrně, jako jsem já. Pokud bylo venku světlo, šlo výpadek proudu poznat jenom podle klidu a ticha. Nic nehrálo, hudba ani film, jenom vítr skučel, jak vzteklý. Naši působili trochu ztraceně, ale zvládli to. Já si řekla, že to extra ticho musím využít a schrupla si.

A to jsem neměla dělat. Když jsem se probudila, tak byla tma a všude jsme měli taková malá světýlka. Nejprve jsem si ověřila, jestli jsem doma. Pro jistotu, už jsem se několikrát probrala na jiném místě, než na jakém jsem usnula. To mi oni dělají! Fakt! Byla jsem ale doma. Táta mě pak nosil od jednoho světýlka k druhému a nechtěl mi dovolit na ně sáhnout. Ani ochutnat jsem je nemohla. Jak se má jeden učit, když se mu brání v poznávání? Ukázalo se, že jsou to obyčejné svíčky. Svíčky jsem už doma v akci viděla, ale po tmě je to jiné kafe. Takové Romanové.

Milý deníčku, už druhý den máme hrozně spavé počasí a já se tomu nedovedu bránit. Je pořád téměř tma a ten vítr mi snad zpívá ukolébavku. I když jsem vzhůru, tak pořád jenom zívám. Už jsem prospala i čas jídla!

Tátu můj spánek nejprve potěšil, ve spánku jsem prý nejhodnější. Pak se začal trochu bát a kontroloval můj zdravotní stav. Nakonec se uklidnil a začal počítat úspory za nesnědené jídlo. Když zjistil, že pak bez problémů sním zvýšenou dávku, vrátil se do běžné nálady a začal šetřit síly na dobu, kdy jsem vzhůru, dobře odpočatá a plná energie.

V takovém spavém počasí jsem ráda, že s tím nemusím bojovat v práccciii..ii….ii….. chrrr.

Milý deníčku, tak jsem se dala na čtení. Táta nejspíš očekává, že když začnu takhle brzo,  budu v pubertě mladistvá intelektuálka a nebudu se pak toulat s partou po nocích. Tyto jeho ambice asi nenaplním, ale musím uznat, že kniha rozšiřuje moje obzory už teď. Přitom v ní není jediné písmenko.

Za prvé jsem se naučila otáčet stránky. Sama! Někdy se mi to povede už po pěti minutách intenzivního úsilí. Ty obrázky za tu námahu sice vůbec nestojí, ale co když jednou dostanu i zajímavější knížku?

Za druhé – a to je asi důležitější – jsem zjistila, že kniha je moc velká na to, aby se mi vešla celá najednou do pusy. Takže ji musím studovat po částech. Ale to asi nevadí, táta taky nepřečte knížku na jeden pokus.

Milý deníčku, táta je teď sice na mateřský dovolený, ale to neznamená, že celý dosavadní život zasvětil péči o dítě. V jeho pracovní minulosti jsou i jiné aktivity a já ti je zkusím osvětlit. Vím, že začínal jako grafik a webdesignér, nejspíš jako důsledek toho, že si v dětství furt kreslil.

V současnosti si ho firmy platí za to, aby jim říkal, co mají dělat navíc k tomu, co už dělají. Co se mne týká, takového člověka by jsem si nikdy neplatila. Zatím mi na to budou stačit rodiče. Kdo je přesto zvědav, co dělá táta jako SEO konzultant, ať klikne zde.

Milý deníčku, i když jsem tátova holka, tak mám zlatou maminečku. Zatímco si s tátou hrajeme na výchovu, tak ona někdy musí pracovat. Nemyslím tím jenom to, že hlídá tátu, jestli hlídá mě. Myslím tím honorovanou práci. Tak tak, mamka je honorace. A já jsem dnes sepsala, co to vlastně dělá jako grafička (klik).

Milý deníčku, je báječné ležet pod hrazdičkou a bouchat do visících hraček. Když dobře trefím, tak odletí pryč. A pak se vrátí. A odletí pryč a opět se vrátí… Objevila jsem princip kyvadla!

Po půl hodině se bohužel začínám cítit jako australský domorodec, co jsi udělal nový bumerang a nedaří se mu zahodit starý. Ano, to neustálé vracení hraček mě časem pěkně rozčiluje. Když to nejde vydržet a začínám šílet, vzteky bouchnu takovou silou, že hračka vyletí až nahoru a omotá se okolo hrazdičky.  To je dobré. Sice na ni nedosáhnu a vynervuje mě to ještě víc, ale aspoň je změna. Navíc, tento problém mám na koho delegovat, že jo táto!

Milý deníčku, tak jsem zažila prvního Silvestra a řeknu ti, byla to jízda. Vyfikla jsem se a mohla jsem koukat na chlebíčky a šampaňské. Podle mě jsou stoupající bublinky ve skleničce o něco zajímavější, než polehávající okurka na vece, ale je otázka, jestli to platí i o chuti. Podle spotřeby to bylo nerozhodně, ale mně nenabídli.

Umím tančit! Když mě má táta v ruce, tak dokážu vést maminku i tatínka. Hlavně, když se spolu hezky objímáme. Zatím se oba trošku stydí, zvládli se mnou jenom ploužáky.  Na rychlé skladby mě pokládali, asi se báli, že by mi nestačili.

Ohňostroj je úplně nejlepší věc na Silvestru. Asi tak pět minut, pak je to kapánek nuda. Naštěstí se u něj dá bez problému usnout a tak jsem to využila a úklid po oslavě nechala na akčnější část naší rodiny.