Milý deníčku, tak jsem se dala na čtení. Táta nejspíš očekává, že když začnu takhle brzo,  budu v pubertě mladistvá intelektuálka a nebudu se pak toulat s partou po nocích. Tyto jeho ambice asi nenaplním, ale musím uznat, že kniha rozšiřuje moje obzory už teď. Přitom v ní není jediné písmenko.

Za prvé jsem se naučila otáčet stránky. Sama! Někdy se mi to povede už po pěti minutách intenzivního úsilí. Ty obrázky za tu námahu sice vůbec nestojí, ale co když jednou dostanu i zajímavější knížku?

Za druhé – a to je asi důležitější – jsem zjistila, že kniha je moc velká na to, aby se mi vešla celá najednou do pusy. Takže ji musím studovat po částech. Ale to asi nevadí, táta taky nepřečte knížku na jeden pokus.