Milý deníčku, správná dáma o sebe pečuje a tak chodí minimálně jednou ročně do lázní. Některé mé prababičky to tak aspoň dělaly. Tak jsem to taky prubla. Na některé věci není nikdy moc brzo, že jo?
Měli tam úžasný pramen s úžasně léčivou vodou. Když jsme si ji načepovali, maminka si k ní čichla a prohlásila, že se zas tak špatně necítí. Táta je ale starší a o dost jetější model, takže mu nezbylo nic jiného, než to v rámci preventivní údržby vypít. Já jsem klasicky nedostala nic, já si zatím zvykám na chlorovanou vodu z kohoutku, jsem zdravá a nudle si utírám do rukávu. Jde to i bez minerálky.
To v bazénu wellness centra mi bylo po sedmikilometrové túře parádně. Téměř tak dobře jak ve vířivce. Bublinky a masáž vodním proudem se našim zamlouvala, podle blažených výrazů na jejich tvářích tak moc, až jsem se styděla, že k nim patřím. Je fakt, že já jsem byla, na rozdíl od nich, celou cestu nesena, ale i tak je plácání ručičkami do vody větší zábava, než chytání bublin do plavek.
Aby se mě alespoň na chvílí zbavili, tak si naši na střídačku vlezli do páry. Nevím, co se tam dělo, ale oba vylezli červení jak raci. Netušila jsem, že se umí až tak stydět. Ale i tak lázně nemají chybu.
