Milý deníčku, přežila jsem svoji první rýmičku. Naštěstí nejsem chlap, ale (malý) kus pořádné ženské a tak mě to téměř nezpomalilo. Stačilo se naučit dýchat s otevřenou pusou, utírat si nosík do rukávu a dělat u pití pauzu na nádech. A svět byl opět můj.
Naši mi pro lepší usínání dali do postýlky klínek, abych měla výš hlavičku. Bonusem této preventivní metody byla zajímavá rána. Běžně jsem se budila zkroucená na nižší straně postele a když se mi zdálo něco akčního, tak jsem měla klidně hlavičku níž než nohy a nosánek o to plnější. A to se vyplatí.
Jenom vysavač s odsávačkou mi to celé kazili. Nevzdala jsem se však bez boje a povedlo se mi lux překřičet. Rodiče pak uznali, že jsem lepší a schovali to.
Bohužel jsem kvůli rýmičce musela přesunout oslavu svých prvních narozenin o týden. Doba skolila nejen mě, ale i pozvané gratulanty a naši nechtěli pořádat místo mimipárty výměnné setkání bacilonosičů. Navíc to vypadá, že tento problém budu řešit každé narozeniny. Ach jo, příště se narodím v květnu!
