Milý deníčku, ještě jsem ti zapomněla napsat, že od září chodíme s maminkou plavat. A musím se ti pochlubit, že několik týdnů už sama plavu!

No tak dobře, ne úplně sama, je to s pomocí takových pěnových pásků okolo pasu a ručiček, ale doplavu kam chci. A to je co říct, protože, představ si!, máme ve skupině i 2 kluky, o malinko starší než já a ti ještě sami neplavou. No, co ti budu povídat, oni jsou vůbec nějací… přizdi… plavci! Maminka by ovšem řekla slušně, že se pořád drží máminy sukně. I když teda nevím jak, když tam jsou maminky v plavkách.

Asi na tom, že jsou kluci opožděný, fakt něco bude, protože i s potápěním skoro po roce pořád bojují a já se s plavčicí potápěla hned. Rozhodně jsem nedělala žádný srdceryvný scény jako ti páni kluci. No alespoň, že pak po plavání se s jedním dá vyhrát. Je pak děsná bžunda, když se spolu můžeme zavírat do kabinky.