Milý deníčku, většina věcí nemá žádnou chuť. Vůbec žádnou! To je dost zklamání, na co mám tedy tolik nevyužitých chuťových pohárků? Zatím jsem se tím ale nedala odradit a dál ochutnávám vše, co mi přijde pod ruku. Oblečení, přikrývky, hračky, knížky… a nic. Jakous takous chuť má jenom mlíčko, čajík a pak v poslední době lžička. Ta teď dokonce mění barvy. Ale vše ostatní je bez chuti. Mě to můžeš věřit!

I tak se degustaci snažím dělat poctivě a neflákat ji. Sama se neudělá, no ne? Okolo je tolik nových věcí a některé dají fakt pořádnou práci. Ne vše se totiž do pusy vejde najednou. To pak musím chuť předmětu ověřovat metodicky – postupně, hezky po kouscích, nespěchat, až nakonec ochutnám celou věc. Když to vůbec stihnu a naši mi ji nezabaví.

Malou nevýhodou je, že je pak vše mokré, včetně mých ručiček, tvářičky a blízkého (někdy i vzdálenějšího) okolí. Nejhorší je, že se bojím, že jsem některou část vynechala a tak většinu věcí ochutnávám stále dokola. Jistota je jistota.