Milý deníčku, přebalovaní je nuda. Nuda, ale udělat se to musí. Denně vícekrát. Nudí to mě i tátu. Táta měl ze začátku alespoň trochu napětí – co asi v plence najde? Teď už to umí určit po čichu a překvapení se nekoná. Táta se mě sice snaží zblbnout a zabavit plytkými řečičkami, ale na protřelou dámu,  jako jsem já, si nepřijde. Nechci mu ale kazit radost a tak se na sebe navzájem culíme a děláme bůhvíjaká prča že to je.

Proto jsem začala hrát s tátou novou hru. Snažím se vyčůrat, až když mi sundá plenu. A on se snaží, aby mě donutil čůrat předtím, nebo aby měl stihl přebalit dřív, než se mi to podaří. Je to vždy velmi napínavé. Kam se hrabe poker. Oba jsme vrcholně soustředěni, v pohotovosti, reflexy vytuněné na maximum, ale děláme že nic, samé srandičky, upřímné úsměvy a pohoda. A pak… AKCE!

Tátovi se nelíbí, když prohraje, protože to odnese jednorázová přebalovací podložka. Asi si nevšiml jejího názvu „jednorázová“. Kolikrát by ji ten škudlil chtěl použít? I tak zatím většinou vítězí on, takže jich zas tak moc nezničím. Hlavní je, že se můžeme opět oba těšit na přebalování. A za to to stojí, no ne?