Milý deníčku, tátu nemá nikdo rád. Nikdo se na něj neusmívá, nemluví na něj, ani ho nezdraví. Pozoruji to všude, kam se mnou jde. I na oslavě narozenin mé vlastní tetičky. Vytratila jsem se několikrát z oslavy a cupkala jsem si to po hospodě s tátou v zádech. Všichni hosté se na mě culili, zdravili mě  a chtěli si strašně moc povídat. Jenom se mnou. Přitom dělali, že tam táta není. Co jim tak asi mohl provést?

Dokonce ani rodina si s ním nepřipila, i když jináč si připíjeli často. Nevím, co proti němu mají, ale cestou domů měl podle mě dost času za volantem přemýšlet, co komu udělal.

Za mě to každopádně byla výborná oslava. Hlavně proto, že dárky nedostala jenom oslavenkyně, ale i já. A možná i víc a větší! Jen je trošku dost blbé, že jsem je nemohla vybalit, a musím čekat do vlastních narozek. Ach jó!