Milý deníčku, nemám ráda procházky. Nejprve mě oblečou do teplého oblečení tak, že nemůžu téměř hýbat rukama a nohama a vypadám jak ukřižovaný Michelin v infantilní čepičce. Pak mě vloží do kočárku a ještě přikryjí a „utemují“. Na svět mi trčí jenom nos a očička. Jenže, ať koukám, jak koukám, ze světa nic nevidím, protože mi zatáhnou stříšku.
Podle mě jim nejde o procházku – žádný čerstvý vzduch se ke mně nemá téměř šanci dostat – to mě jenom naši uspávají takovým zákeřným způsobem. Zkus si zůstat s otevřenýma očima, když se celý svět otřásá, nadskakuje a houpe a ty nevidíš horizont. Z toho by dostal mořskou nemoc i Jack Sparrow. Takže musím zavřít oči a to je pak usnutí velmi blízko. Mají tak na mě fintu, které se zatím nedokáži bránit. Zatím, protože pravidelně trénujeme, jednou to zlomím!
1 thought on “0012 – Kočárek”