Milý deníčku, včera jsme byli nakupovat. A byla to pořádná nuda. Nevím, co na tom ostatní holky vidí.  Pro mě to znamená, že mě ve vajíčku vložili do auta, chvíli jsem mohla studovat potah stropu, pak mě (pořád ve vajíčku) vyložili, tahali v něm do nějakého krámu, houpali nebo položili na zem, poponesli, položili a pak znovu do auta… a to se pořád opakovalo. Prý shopping!

Rodiče nákupy  nejspíš bavily. Hlavně táta byl nadšený, že si může dokola trénovat přikurtování a odkurtování vajíčka pomocí bezpečnostních pásů. Postupně si zlepšoval čas a jednou to dokonce zvládl zcela bez klení.

Nejhorší je, že jsem si ani neprohlídla zboží. To houpání v autě nebo v rukách mě děsně uspávalo. A jen se mi povedlo otevřít oči, když mě na chvíli položili, už se mnou vyrazili dál. A bylo po koukání, znova jsem byla v limbu. Takhle si nákupní šílenství nepředstavuji, vždyť je to spánková terapie!