Milý deníčku, doma nejspíš nedůvěřují mým intelektuálním schopnostem a tak mně maminka trénuje na relativně jednodušší práci. Vypadá to, že se ze mě snaží udělat modelku. Jináč si její zálibu sledovat mě skrz objektiv nedokáži vysvětlit. Uznej, na co by jí byly ty stovky fotografií, kdyby neměla postranní úmysly?

Navíc se to postupně zhoršuje. Na začátku jí stačil mobil, případně jednoduchý automat, ale v posledním čase se schovává za velkou zrcadlovku a ještě si navíc mění objektivy. Takže na mě míří velká černá věc, spoza které se ozývá: „Hani, Haničko, kuk!“ Z nějakého důvodu ta věc očekává, že se na ni budu usmívat. Túdle! Tolik vyjevených fotek s vykuleným pohledem, jako mám už nafocených já, by snad nenafotili ani při přistání mimozemšťanů.

Už jsem jak nějaká celebrita, nemám žádné soukromí, všude pápá raci, není úniku. Hlavně když  jeden ještě nechodí, že? Přepadli mě s foťákem i ve vaně a to je věc, která by se dámě, jako jsem já, neměla stát. Snad ty fotky nenajdu někde na internetu.