Milý deníčku, je neuvěřitelné, kolik lidí nemá vychování. Zdravím téměř každého, koho potkám, na ulici nebo v obchoďáku, zblízka i na dálku a minimálně půlka kolemjdoucích nepozdraví. Přitom zkouším různé pozdravy – papa, ahoj, čau, dobrý den i dobrou chuť, ale někteří dělají, že tam vůbec nejsem.

Na druhou stranu musím říct, že existují i chodci, které družení vyloženě baví stejně jako mě. S těmi si pak dělám papa dokud na sebe alespoň trochu vidíme. A někdy ještě chvíli i potom. To pak táta začíná dělat, že mě nezná a že tam dokonce není a nikdy nebyl. Morous. Asi závidí, že ho nikdo cizí nezdraví.