Milý deníčku, v sobotu konečně naši pochopili, jaký výlet se dítěti líbí. Možná proto, že jsme s sebou měli tetu J., která je mladší než ti dva. Nejprve sice opruzovali s nějakým klášterem (že by jim už došly hrady?), ale pak se pochlapili a vzali mě na cestu kolem světa. Sice to byl jenom kapesní svět postavený okolo minigolfu, ale kapesní dámě, jako jsem já, celkem stačil.

Bylo totiž na co koukat. Byla tam děcka, která pojala golf hokejovým stylem, blondýny, které se nechaly po jedné fotit cizíma lidma, místo toho, aby se vyfotily navzájem; i fandové golfu, kteří ho hráli poctivě, a tak všechny nadšené amatéry pekelně zdržovali a rozčilovali.

Nejlepší byla ale zvířátka. Koukala na nás z klecí a výběhů a byla ráda, když nedostala míčkem po kokosu. Viděla jsem různé barevné ptáčky, opičky (ty byly barevné jenom na zadku), klokana (bílého) a tak podobně.

Pak jsem vyšli po schodech a tam – ty vol… oprava, ty Gr. Dokonce dva. To ti jsou tak velké kočičky! Fakt, nekecám, větší než táta. Ale báli se mě. Párkrát jsem na ně zavrčela, myslela jsem, že pokecáme a oni si vůbec netroufli odpovědět. Tygříci leželi a dělali, že tam vůbec nejsou. Když to táta viděl, byl na mě chvíli pyšný, ale pak mu došlo, koho jsem to vyděsila a začal se trochu obávat budoucnosti. A tak jsme jeli domů. I tak to byl konečně pořádný výlet.