Milý deníčku, včera jsem měla půl roku. To je pro mladou dámu významná životní meta a tak si dovolím trocha zbilancovat svou dosavadní pouť životem z různých stran.

Počasí

Na celé čáře zklamání. Půl roku zimy, kdy mi z kočárku na vzduch trčí jenom nos a i ten ještě mrzne. Sníh byl stěží jeden den. Už to vypadalo, že bude i teplo, dědko už chodil jenom v tričku, ale zima je zase zpátky. Tak krátké léto jsem fakt nečekala. Na další budu muset čekat šest měsíců? Co tady praotce Čecha nutilo zastavit, to mi není jasné. Nejspíš to bylo revma.

Jídlo

Tady jde vývoj správným směrem. Dlouho to vypadalo, že se mléka nezbavím, ale už se to začalo zlepšovat. Některé kašičky mají dokonce něco jako příchuť. Podle toho, co jedí maminka s tátou a jak jsou u některých jídel blažení, se je ještě na co těšit. Hlavně to hnědé trojúhelníkové z cukrárny vypadá nadějně.

Pohyb

Měla jsem pomalý rozjezd, první měsíce jsem úplně proflákala a jenom je proležela. Řekněme si to upřímně, byl to čistý veget. Budu na to ráda vzpomínat. Jenomže pohádka mládí končí a já se už osamostatňuji a stavím se na vlastní nohy (a ruce). A kdo ví, možná časem uvidím smysl i v běhu.

Rodiče

Dostala jsem čisté amatéry bez zkušeností s miminky, i když jisté nadšení jim nemůžu upřít. Nebylo to s nimi ze začátku lehké, ale vycepovala jsem si je. Často už uhodnou, co potřebuji a někdy mi to i dají. Doufám, že nám to postupně bude klapat stále víc, protože občas mají sklony se zaseknout a pak se chtějí hádat o vhodnosti mého požadavku.