Milý deníčku, protože jsem pravá dáma, tak mám ráda nakupování v nákupním centru. Rozdíl mezi mnou a maminkou je, že mě nudí vybírat zboží a naopak se mi moc líbí přesuny z obchodu do obchodu. Protože to je pořádná jízda. Jenom chudáka tátu nudí jedno i druhé.

Táta mě totiž vyndal z vajíčka a mohla jsem klečet vpředu v „kleci“ nákupního vozíku. Ten pocit rychlosti a širokoúhlý výhled se s kočárkem nedají vůbec srovnat. Svištím okolo stojanů s oblečením, těsně míjím lidi na chodbách, vyvažuji prudké zákruty a vlasy mi vlají pod klimatizací. Bájo!

Jen mě trochu trápí evidentní lehkovážnost rodičů. Spousty lidí, co míjíme, říká s pohledem na upřeným na mě a usmívaje se: „Ta je zlatá!“ Jestli jsem z tak drahého materiálu, neměla bych mít ochranku? Nebojí se naši, že mě někdo ukradne? Já osobně bych 7 kilo zlata čmajzla hned! Kdybych ho teda unesla.