Milý deníčku, podobám se snad na ještěřičku? Naši si to asi myslí, protože mě vážně nenapadá jiný důvod pro jejich snahu, abych lezla po břiše. To se mám plácat na zemi, nic nevidět a dopředu se plížit pomalu a opatrně jako želva? Komu tím prospěji? To není nic pro mně.

Já jsem zrozena pro rychlost. Nechci se životem plazit v prachu, ale jít po čtyřech s hlavou hrdě vztyčenou! Mám pro to přece všechny předpoklady a tvrdě trénuji. Už teď se mi daří klečet a podepírat se ručičkami. Dokonce u toho už umím pérovat. Trénuji to v jednom kuse, i když kvůli tomu zatím vždy rychle spadnu. Ale pérování se bude hodit v zákrutách a na nerovném terénu jako jsou dveřní prahy. Vsadím se, že zanedlouho vymyslím, jak se z této startovní pozice pohnout dopředu. A pak… pak ze mě bude motorová myš. Představuji si to asi takhle: Nic mě nezastaví (video)!