Milý deníčku, dnes přišlo jaro. Já ho sice vůbec neviděla, protože na procházce mi pořád svítilo sluníčko do očí. Uznej, že se zavřenýma očima toho moc nenakoukáš bez ohledu na roční období. Ale muselo to být jaro, protože jsem se v kočárku a ve fusaku potila „jak somár v kufri“. To znamená, že hodně. Děda tak tomu alespoň říká, a kdo jsem já, abych se s ním přela, že?
Naše to trochu zaskočilo, okamžitě však zasedli k válečné poradě s cílem tuto naléhavou situaci vyřešit. Chvíli to vypadalo, že výsledkem bude minimálně objev studené fúze, ale nakonec mě jen mírně rozepli a sundali mi rukavičky. Světe div se, ono to stačilo.
Na druhou stranu, když jsem se se konečně mohla rozhlídnout, stálo to zato. Byli jsme v hračkářství. Jo, já taky. U většiny věcí jsem sice ani náhodou nevěděla, na co jsou, ale byli všechny bombové. Do jedné! Zároveň se jasně a v celé nahotě ukázal jeden velký problém. Mám malý pokoj a všechny hračky se mi tam nemůžou vejít. To si někdo odpyká, a já to nebudu!
Ještě, že si zatím neumí ukázat, nebo říct, že by nějakou hračku chtěla. 🙂