Milý deníčku, nevíš do kdy jsou rodiče v záruční době? Začínají být už nějací upotřebení a vyčerpaní. Ani bych si toho nevšimla, hrají si se mnou, zpívají mi, čtou, i mě poctivě nosí. Ale včera jsem měli návštěvu a teta C byla tak plná energie, až jsem se jí na začátku lekla a rozplakala. Pak se mi ale tolik věnovala, že ten rozdíl nešlo nevidět. Pořád se mnou něco dělala a pořád něco mluvila, takže mi s ní stačila relativně krátká chvilka a příjemnou únavou jsem usnula.

Teta C je až takové torpédo, že se jí to povedlo dvakrát. Když jsem se vyspala a najedla, tak mě udolala znova! Naši sice tyto ambice mají taky, táta říká, že jsem nejmilejší, když spím, ale tolik nadšení a energie už ze sebe nevytřískají. I pohyby už mají nějaké pomalejší a klouby jim vyloženě vržou. Tak mi snad ještě chvilku vydrží.