Milý deníčku, táta má „rýmičku“. Musím uznat, že na chlapa to snáší celkem dobře. Nelehl si do postele a nechce, aby ho maminka obskakovala. Nechápu proč dělá machra, mně se non-stop maminčina obsluha moc líbí. Dokonce to vypadá, že ho rýmička ani výrazně nezpomalila.

Jenže! Když si kýchne, tak se vždy hrozně leknu. I maminka často nadskočí. Nemělo by se něco takového hlásit dopředu? Je to vůbec legální, takto strašit malé děti?

To, že fouká do kapesníku, to bych mu i tolerovala. Kdyby u toho zároveň nenapodoboval troubení rozzuřeného slona. Vždy mám v té chvíli nutkání utéct. Přitom ještě neumím ani chodit! Maličkosti, jako že tátu je možné vystopovat podle vytroušených použitých kapesníků, radši ani nebudu zmiňovat.

Snad to od něj nechytím. Ještě bych nebyla dobrý pacient. Preventivně jsem si zkusila taky fouknout nosem, ale ještě mi to nejde. O zvuku slona ani nemluvě. Na druhou stranu – kýchání mi už jde perfektně. Jenom mi u toho často nějaký vzduch unikne i z druhé strany…