Milý deníčku, u lékaře se ke mne nechovali jako k dámě! Svlékli mně do naha a pak mne hodili na váhu jako kus masa! Nakonec mě ta osoba natahovala jako špagetku! Prý sestra. Děkuji pěkně za takové příbuzné. Výchovně jsem ji počůrala, ať se naučí lépe pracovat s pacienty.

Ale v čekárně jsem byla za eso! Všechna mrňata tam měla maminky, jenom já jsem si tam vzala tátu. Tak jsme těm uplakánkům předvedli etudu na téma šikovný táta a roztomilá holčička. Ani nevím, kdo mi záviděl víc. Prckové nebo maminky? Aby se táta moc nenaparoval, osladila jsem mu pak řevem cestu domů. Nechci si ho zkazit, víš?

Milý deníčku, dnes jsme oslavovali svobodu a možnost svůj názor nejen říct, ale přímo zařvat. Přidala jsem se večer k lidem na náměstích a taky využila možnost, že je v demokracii každý hlas vyslyšen. Táta se mně nejprve snažil utišit, ale donucovací prostředky nepomohly a tak to nakonec vzdal a přidal se ke mně. Byli jsme dokonalá dvojka demonstrantů – on se mnou pochodoval a já skandovala hesla. Nic nás nemohlo zastavit!!! Jenom mně zklamala tátova radost z toho, že se k nám přes mou snahu žádný soused nepřidal ‪.

Milý deníčku, do jaké rodiny jsem se to narodila?! Chtěla jsem si na rodičích prvně vyzkoušet úsměv, jestli mi sekne a jestli s ním můžu mezi lidi. Jenže ti se začali chovat jak dítě v cukrárně, culili se jako blázni a oslavovali jako by vyhráli sportku. Prostě trapas.

Musela jsem pak deset minut plakat, než se mi je povedlo uklidnit.