Milý deníčku, už jsem velká holka a tak teď mám vlastní pokoj. Nebo bych tomu měla jako dáma říkat budoár? Nevím, nicméně naši to prezentují jako velký krok k samostatnosti. Podle mě si jenom konečně všimli, že tátovo pekelné chrápání mě probouzí a že můj odvetný pláč zas budí je. A oni v noci uspávají mrňata tuze neradi.

Takže vyklidili pokoj, který sloužil jako skladiště, můj šatník, tátova převlékárna a garáž pro rotoped, a nemilosrdně tam přenesli mojí postýlku. Aby to nevypadalo moc nápadně, přidali další skříně s růžovou módou pro mladé intelektuálky. Jako připomínku strastí a nespravedlnosti života je vyzdobili plyšáky, na které samozřejmě nedosáhnu. Super!

Jo a na zem mi dali fungel* nový koberec. Je hezký, měkký a s ovečkou. Začínám rodiče podezírat, že jsou na toto zvíře fixovaní víc než na mě. Kam kouknu, tam je ovečka. Možná si mě pořídili jenom proto, aby si mohli legálně kupovat věci s ovečkami.

V novém pokoji se každopádně spinká nádherně, je tam ticho, žádné chrápání a já už jenom čekám, kdy to maminka vzdá a přijde se ke mně taky dosyta vyspat.

* úplně