Milý deníčku, stal se ze mě stoprocentní závislák. Čistý závislák, nebo mám slabou vůli. Ani nevím, co je horší. Posuď sám.

Naši se mnou totiž vážně začali cvičit. Čekala jsem, že budeme blbnout v sexy drese na karimatce na pořádně nadupanou muziku, ale kdepak! Opět jsem skončila nahá  a naši nade mnou dělají stejné šamanské rituály s chrastítkem jako paní doktorka. Tak se to dělá i ve fitku? Já jen, že maminka chodí cvičit tam.

Takže čarují s hračkou, a já, káča malá, i když vím, že na něj nedosáhnu, tak se za ním otáčím jak slunečnice. A nemůžu si pomoci. Naděje mi nedá. Navíc naši nejsou tak přísní, a sem tam se moje snaha vyplatí. Není to vůbec zadarmo, já vím, o to víc mě pak natahují.

Tak ráda bych je nechala s hračkou v ruce kouzlit a nevšímala si jich, ale nedokážu to. Stále znovu se po chrastítku vrhnám. Jsem závislá na hračkách? Nebude se to zhoršovat? Dá se to léčit? Doufám, že ne pomocí cvičení.