Milý deníčku, Vánoce ani pořádně nezačaly a táta mi je už stihl pokazit. U babičky a dědy plaval ve vaně kapr a moje sestřenice a  bratranec se na něj chodili koukat. A u nás nic! Ne že bych chtěla, aby v mé žluté plastové vaničce plavala ryba velká jako já, stačilo by mi, kdyby se s ní koupali rodiče ve velké vaně.

Táta včera přinesl kapra, ale ten už ani nehlesl. Co taky čekat od bezhlavé ryby, že? Ani mi ho neukázali, ale asi není čeho litovat. Ryba prý smrdí od hlavy, ale podle toho co jsem cítila, to nebude úplně pravda. Táta se ho pak snažil zpracovat, nebo jak se tomu vlastně říká, když do kapra někdo nadávajíc dlouho bodá a seká. O nepořádku ani nemluvě. I tak mu to trvalo déle, než Eskymákovi stáhnout velrybu.

Každopádně jsem se začala ptát, jaké Vánoce mě to čekají, když mě ošidili hned o ten první vánoční zvyk.